Nelze určit, ze které části Evropy či Asie pocházel praotec všech pražských krysaříků a  jak vypadal. Nelze určit ani to, jak vypadali maličcí psíci, které obdržel Karel Veliký jako smírčí dar. Nesporné však je, že chov malých psíků, ať již byli označováni jako ratlíci nebo pinčové, je v českých zemích tradiční. Nejprve byli v domácnostech chováni k chytání krys, později potkanů a dalších hlodavců. V době, která už znala kanalizaci a vyšší stupeň osobní hygieny, se z nich stali mazlíčci městských obyvatel. Na venkově však stále plnili svou původní funkci – chytali hlodavce a oznamovali příchozí. Zda to byli pravověrní krysaříčci či trpasličí pinčové anebo (a to nejspíš) kříženci obou, není zcela jasné a podstatné. Pro svou skromnost a povahu se udrželi do dnešní doby, a to je dobře.

Jedním z prvních, kdo propagoval český typ malého psa připomínajícího pinče, byl pan Emil Jech z Roztok u Prahy. Ten v historických pramenech vypátral a potvrdil existenci malého psa, možná předchůdce dnešního pražského krysaříka, již v dobách českého knížete a krále Vladislava II. V minulosti byl pro tohoto psa nejvíce rozšířen počeštěný německý název ratlík (z německého slova Rattler-krysař). Od českého překladu tohoto jména je odvozen zdrobnělý název krysařík.

Podle Emila Jecha, který se v článku Ratlík v dějinách (Pes přítel člověka č.3/1971, str.6-7), odvolává na německého kronikáře Einharda (770-840), životopisce slavného panovníka, obdržel Karel Veliký od českého knížete malého psíka jako posla míru, přátelství a vyrovnání všech sporů a nedorozumění mezi oběma zeměmi.

Francouzští kronikáři zaznamenali, že vojska Karla Velikého se v roce 805 n.l. střetla s českými vojsky u hradiště Cannburg. V bitvě sice nebyla česká vojska poražena, ale politicky nejednotná česká knížectví stěží mohla doufat, že stejně úspěšně odolají i případným dalším útokům mocného západního souseda, a proto se některý z českých vůdců rozhodl k zaplacení za mír a k němu připojil i symbolický dar – malého psíka.

V kronice polského kronikáře Palla Anonyma se uvádí, že polský král Boleslav II. Smělý (1058-1080) byl velkým milovníkem loveckých a jiných plemen psů. Z dvanácti psů chovaných v jeho psinci si nejvíce oblíbil dva ratlíky, kteří pocházeli z Čech. Oba psíky získal polský král darem.

      O třech ratlících českého původu se zmiňuje francouzský dějepisec Jules Michelet ve svém díle Historie Francie. Francouzský dějepisec píše o živém daru jako symbolu věrnosti a oddanosti, jímž Karel IV. uctil francouzského krále Karla V. při své návštěvě Francie na podzim roku 1377. Dva z oněch tří darovaných psíků odkázal umírající Karel V. svému dvanáctiletému senu Karlu VI.

O Králi Václavu IV. (1378-1419) se vypráví, že večer chodíval v přestrojení na žejdlík do hostince U Krále Brabantského v bezprostřední blízkosti Hradčan. Na tajných výletech s sebou míval svého oblíbeného ratlíčka.

Dokladem o chovu miniaturních psíků v českých zemích jsou články z období před a mezi oběma světovými válkami, ale i inzeráty v časopisech vydávaných již na počátku 20.století jako tehdy populární Svět zvířat. Snad v žádném z jeho čísel nechyběl inzerát nabízející štěně pražského kramaříka, pražského ratlíka či ratlíčka.

Před druhou světovou válkou se o zakrslém ratlíkovi (pravděpodobně to byl předchůdce dnešního plemene – pražského krysaříka) zmiňovali tehdy známí kynologové a kynologičtí publicisté Otakar Karlík a Theodor Rotter, kteří si na výstavách všimli, že z kruhu trpasličích pinčů, které si němečtí kynologové nechali mezinárodně uznat a chránit, byli vyřazováni jako netypičtí pražští krysaříci (pro malou výšku a kulatou hlavu). Snažili se podchytit a obnovit chovatelskou základnu, shromáždit historickou dokumentaci a zajistit chov pražského krysaříka.

V roce 1960 se možností regenerace krysaříka začala opět zabývat skupina kynologů z tehdejšího Klubu malých plemen psů. Od svého záměru však upustila. Proč? Neměli trpělivost, nevěřili v úspěch anebo byli prvními vrhy zklamáni?

Karel Štěpánský ve svém článku Obnovíme slávu pražského krysaříka – ratlíka (Pes přítel člověka č.6/69, str.6) vyzval čtenáře, kteří by cokoliv věděli o dávné či nedávné minulosti trpasličích psů – ratlíků, nebo měli jakoukoli dokumentaci vedoucí k regeneraci plemene, aby tyto informace poskytli Klubu chovatel malých plemen, který se rozhodl zregenerovat plemeno pražský (český) krysařík. Na základě zmíněného průzkumu a požadavků zájemců o tohoto psíčka se koncem roku 1979 Ústřední odborná komise chovatelů psů ČSCH rozhodla přistoupit ještě jednou k pokusu o obnovení chovu pražského krysaříka.Aby mohlo být plemeno znovu vytvořeno, byly stanoveny tyto zásady:

-         musí se lišit od trpasličího pinče v základních standardních znacích

-         musí být vytvořen z jedinců u nás dostupných, hlavně:

-         výběrem z netypických trpasličích pinčů

-         hledáním vytypovaných jedinců v chovech bez průkazu původu, hlavně na venkově a menších městech; v obou případech není k výběru jedinců pro šlechtění rozhodující zbarvení, jehož orientace z hlediska genetického založení je známá, nýbrž rozhodujícím hlediskem musí být stanovený typ

-         musí být ověřeno dědičné přenášení těch vytypovaných znaků, které mají charakterizovat ráz tvořeného plemene.

Pražský krysařík se stal vyhledávaným a oblíbeným plemenem se stále stoupající popularitou. 

Čerpáno z knihy: Pražský krysařík – Ottovo nakladatelství, s.r.o., 1999